Vyčerpávající vztah s narcistkou!

Na začátku:
– od začátku jsem věděla že budeme spolu
– od začátku jsem věděla že patříme k sobě
– již po měsíci od začátku našeho vztahu: řekni mi co pro tebe znamenám
(tou dobou ale zároveň udržuje intimní vztahy s bývalými)

Již na počátku se projevují klasické znaky narcistické poruchy osobnosti:

1. Přehnané sebevědomí a pocit výjimečnosti („od začátku jsem věděla, že budeme spolu“). Narcisté často věří, že jsou předurčeni k velkým věcem.
2. Intenzita, „love bombing“ na začátku vztahu („od začátku jsem věděla, že patříme k sobě“). Snaží se rychle vytvořit silné pouto.
3. Hraní her, manipulace a testy („po měsíci – řekni mi co pro tebe znamenám“). Narcisté si tak chtějí ověřit svou moc nad vámi.
4. Udržování dalších vztahů a nevěra. Narcisté těžko udržují skutečnou intimitu, hledají obdiv a potvrzení od více lidí.

Na konci:
– rozcházím se s tebou, ale hodně pro mě znamenáš, jsi můj nejbližší člověk, budeme si na blízku
– rozchod nečekaný, bez signálů, během víkendu plánujeme společný program a v pondělí ráno napíše jenom „ano, toto je rozchod“. A od té doby se již nikdy nevidíme.

„Rozcházím se s tebou, ale budeme si nablízku“ je další manipulativní taktika. Je to způsob, jak si udržet moc a kontrolu i po ukončení vztahu. Narcista chce mít možnost se kdykoli vrátit a pokračovat v čerpání pozornosti a obdivu, ale bez skutečného závazku a odpovědnosti. Také to může být forma trestání a udržování druhé osoby v nejistotě a emocionální závislosti.

Náhlé a nečekané ukončení vztahu bez vysvětlení je pro narcisty celkem typické chování. I když přesné důvody se mohou lišit případ od případu, zde je několik možných vysvětlení:

1. Ztráta zájmu: Narcisté často vstupují do vztahů kvůli pocitu vzrušení a obdivu. Jakmile počáteční novost vyprchá nebo se cítí znuděně, mohou rychle ztratit zájem a přejít k dalšímu zdroji pozornosti.
2. Strach z opuštění: Paradoxně mohou narcisté vztah ukončit náhle ze strachu, že budou sami opuštěni. Raději ukončí věci podle svých vlastních podmínek, než aby riskovali zranitelnost nebo odmítnutí.
3. Potřeba kontroly: Náhlé ukončení vztahu může být způsobem, jak si udržet pocit kontroly a dominance. Tím, že partnera nechají zmateného a toužícího po uzavření, si narcista udržuje pocit moci.
4. Nedostatek empatie: Narcisté často postrádají schopnost vcítit se do pocitů druhých. Nemusí si uvědomovat nebo je nezajímá emocionální dopad jejich chování na partnera.
5. Trest: Pokud se partner projevil způsobem, který narcista vnímá jako ohrožující jeho ego nebo autoritu, může náhlé ukončení vztahu použít jako formu trestu nebo msty.
6. Nalezení nové „oběti“: Narcista mohl najít nového partnera, který vyhovuje jejich potřebám, a proto bez varování opustí stávající vztah, aby se mohl soustředit na novou osobu.

Je důležité si uvědomit, že takové chování není odrazem vaší hodnoty jako osoby, ale spíše symptomem hlubších psychologických problémů narcisty. Ukončení vztahu pouhým odesláním zprávy bez předchozí komunikace nebo vysvětlení není považováno za zdravé ani zralé chování. I když rozchody jsou často náročné a emocionálně nabité, většina lidí se snaží ukončit věci tváří v tvář nebo alespoň prostřednictvím přímé a upřímné komunikace.

Zde je několik důvodů, proč je náhlé ukončení vztahu pouze zprávou obecně považováno za nezdravé:

1. Nedostatečné uzavření vztahu: Neposkytuje žádnou příležitost diskutovat o důvodech rozchodu, klást otázky nebo získat pocit uzavření. To může partnera zanechat zmateného a plného nezodpovězených otázek.
2. Neúcta: Ukazuje nedostatek respektu a ohleduplnosti vůči pocitům a zkušenostem druhé osoby. Naznačuje to, že jejich emoce nejsou hodny přímé a upřímné komunikace.
3. Vyhýbání se konfliktu: Může to být způsob, jak se vyhnout nepohodlí nebo výzvám spojeným s osobní konfrontací. Je to však na úkor duševní pohody a pocitu důstojnosti druhé osoby.
4. Emoční nezralost: Naznačuje to nedostatek emoční vyspělosti a neschopnost konstruktivně řešit vztahové problémy. Zdravé vztahy vyžadují otevřenou a upřímnou komunikaci, zejména během obtížných období.

A v průběhu:
– nejčastější věta: umím být věrná, když miluji, jsem věrná
– já své partnery nepodváděla, to nebylo podvádění, já je nemilovala
– spát mohu s každým, nic to neznamená, ale milovat se jen s někým
– já měla v životě tři prdele sexu a ty jsi až se mnou poznal, co sex znamená
– já jsem v posteli TOP
– přeci nemůžeš čekat, že se s tebou vyspím a tím pádem už nebudu spát s někým jiným
– okamžitě odejdi z mého domu
– nepamatuji si, co jsem s kým měla na začátku našeho vztahu. Ale rozhodně to nic neznamenalo, jinak bych byla s tím člověkem a ne s tebou

„Umím být věrná, když miluji, jsem věrná„
Tato věta zní na první pohled hezky a romanticky, ale v kontextu narcistické osobnosti skrývá významně problematické významy:

1. Podmíněná věrnost – „umím být věrná, když miluji“ implikuje, že věrnost není samozřejmá, ale závisí na intenzitě citu, který narcista zrovna prožívá. To je nezralý a nestabilní základ pro vztah.
2. Manipulace a vina – tím, že narcista zdůrazňuje svou schopnost být věrný, jako by naznačoval, že pokud není, je to proto, že dostatečně nemiluje. Tím nepřímo svaluje vinu za svou nevěru na partnera.
3. Povrchní chápání lásky – pro narcistu je „láska“ často jen intenzivní pocit zamilovanosti a obdivu, ne hluboký závazek a přijetí druhého člověka se všemi jeho kvalitami i nedostatky.
4. Dvojí metr – narcista vyžaduje absolutní věrnost od partnera, ale sám si vyhrazuje právo na „výjimky“, když zrovna „nemiluje“.

Odpověď ženy „to nebylo podvádění, já je nemilovala“ je velmi znepokojující a ukazuje na několik problémových aspektů jejího myšlení a chování.

1. Nedostatek empatie a respektu: Tím, že tvrdí, že to nebylo podvádění, protože své partnery nemilovala, ukazuje nedostatek empatie a respektu vůči pocitům a důstojnosti těchto partnerů. Podvádění není definováno pouze láskou, ale také závazkem, dohodou a důvěrou ve vztahu.
2. Vyhýbání se odpovědnosti: Místo aby přiznala, že její vlastní chování bylo také problematické, snaží se ho ospravedlnit a minimalizovat jeho význam. To ukazuje na neochotu přijmout odpovědnost za své činy a jejich dopad na ostatní.
3. Manipulace a gaslighting: Tím, že popírá, že by její chování bylo podváděním, i když objektivně vzato bylo, se snaží manipulovat realitou a prezentovat se v lepším světle. To je forma gaslightingu – snahy přimět druhého člověka, aby pochyboval o své vlastní percepci reality.
4. Narcistické myšlení: Tato odpověď odráží narcistický pocit nadřazenosti a přesvědčení, že pravidla pro ostatní pro ni neplatí. Také ukazuje na nedostatek skutečné náklonnosti a závazku vůči partnerům, kteří jsou vnímáni spíše jako objekty k uspokojení vlastních potřeb než jako lidé s vlastními pocity a nároky na respekt.

„Já jsem v posteli TOP“ – velikášství, přehnané sebevědomí, potřeba být obdivován a považován za výjimečného i v sexuální oblasti.

„Přeci nemůžeš čekat, že se s tebou vyspím a tím pádem už nebudu spát s někým jiným“ – neschopnost být monogamní, bagatelizace významu intimity ve vztahu, manipulativní výmluvy.

„Měla jsem tři prdele sexu a ty nevíš, co to znamená“ – hrubé a ponižující vyjadřování, snaha šokovat a vyvolat žárlivost, nevhodné sdílení intimních detailů.

„Okamžitě odejdi z mého domu“ – klasická narcistická reakce spočívající v náhlé změně nálady, černobílé vidění (idealizace vs. devalvace), potřeba kontroly.

„nepamatuji si, co jsem s kým měla na začátku našeho vztahu. Ale rozhodně to nic neznamenalo, jinak bych byla s tím člověkem a ne s tebou„
Toto tvrzení je problematické z několika důvodů a je dalším výrazným projevem narcistických rysů osobnosti:

1. Vyhýbání se odpovědnosti: Tvrzení „nepamatuji si“ je pohodlný způsob, jak se vyhnout odpovědnosti za své činy a jejich důsledky. Je to forma popření, která umožňuje narcistovi udržet si sebeobraz morální nadřazenosti.
2. Bagatelizace: Fráze „rozhodně to nic neznamenalo“ bagatelizuje význam těchto činů pro druhého člověka. Ukazuje to na nedostatek empatie a respektu vůči pocitům a perspektivě partnera.
3. Manipulace: Závěrečná část „jinak bych byla s tím člověkem a ne s tebou“ je formou emocionální manipulace. Je to pokus umlčet partnerovy obavy a zároveň se prezentovat jako ten, kdo dělá partnerovi laskavost tím, že je s ním.
4. Dvojí standardy: Pokud by role byly obrácené a partner by řekl něco podobného, je pravděpodobné, že by to u narcistické osoby vyvolalo silnou žárlivost a pocit zrady. Ale když to říká narcista, očekává, že to bude akceptováno bez námitek.
5. Nedostatek závazku: I kdyby byla pravda, že tyto činy „nic neznamenaly“, samotný fakt, že k nim došlo, naznačuje nedostatek závazku a respektu vůči stávajícímu vztahu.

Zdravá, zralá reakce by zahrnovala přiznání těchto činů, vyjádření lítosti nad jejich dopadem na partnera, snahu pochopit partnerovy pocity a obavy a závazek pracovat na obnovení důvěry.

Lhaní o vlastní minulosti
Lhaní o vlastní minulosti, přísahání na zdraví svých dětí co se počtu minulých partnerů týče a vyzývání „můžeš hledat kde chceš, použít vše, co najdeš, nikdy nic nezjistíš, vše je pravda tak, jak říkám“. Později, když se ukázal počet řádově vyšší, to komentovala větou „neměla jsem v tebe důvěru, vše bych ti řekla, až bych jí získala“.

Lhaní o vlastní minulosti je zásadním narušením integrity a transparentnosti, které jsou klíčové pro zdravý vztah. Navíc, použití tak silného ujištění jako je přísahání na zdraví vlastních dětí, jen aby se později ukázalo jako lež, ukazuje na hlubokou neupřímnost a manipulaci.

Výzva „můžeš hledat kde chceš, nikdy nic nezjistíš“ je dále manipulativní a konfrontační. Je to v podstatě pozvánka do boje, nikoli snaha o budování důvěry a porozumění.

Když se později ukázalo, že realita je velmi odlišná od toho, co bylo tvrzeno, následné odůvodnění „neměla jsem v tebe důvěru“ je klasickým příkladem svalování viny. Místo toho, aby přijala odpovědnost za své lži, snaží se problém přesunout na partnera a jeho údajnou nedůvěryhodnost.

Je pravda, že důvěra se buduje postupně a že některé citlivé informace o minulosti se možná lépe sdílí až v kontextu hlubšího závazku a porozumění. Ale to není omluva pro aktivní lhaní a manipulaci. Upřímnost by vyžadovala buď říci pravdu, nebo jednoduše sdělit, že na toto téma ještě není připravená mluvit.

Budoucnost?
Na závěr jsem dostal otázku, které se snažím vyhnout – podaří se této ženě navázat v budoucnu vztah? To opravdu nevím, to bude lepší zeptat se nějakého věštce. Ale pokusil jsem se otázku upravit – jaký partner je pro takto hendikepovaného člověka vhodný?

Jedná se především o osobu těžce dostupnou, takovou, o kterou může narcista dlouho usilovat a bude se radovat z každého drobného úspěchu. A to až do té míry, že bude akceptovat sdílený vztah. Vzhledem k emočním limitům narcistů je významně uspokojivější pocit vítězství, byť třeba jen na jediný víkend, nad svojí sokyní, než vědomí vztahové jedinečnosti partnera.

Dále to může být partner zcela a absolutně submisivní. Takový vztah může vzniknout a jeho trvání je přímo úměrně množství obdivu, který bude submisivní partner narcistovi poskytovat. A míře ignorace, se kterou bude snášet sarkasmy, výpady, ale například i nevěry.

A do třetice je to vztah, který je ze statistického pohledu velmi raritní, ale již jsem se s ním setkal – a totiž vztah s jiným narcistou. Pokud možno na vyšší patologické úrovni. Soustavné vzájemné vymezování hranic a jejich překračování a opakované vymezování může být základem hry, ve které oba partneři těží z radosti z drobných úspěchů. Ovšem udržet v tomto vztahu balanc je událostně velmi pestré, v mé praxi jsem se v takovém případu obvykle setkal s fyzickým násilím. Ale nutno říct, že oboustranným 🙂

Závěr

Komunikace a chování popsané výše jsou charakteristické pro narcistickou poruchu osobnosti (NPD), ale samy o sobě nejsou dostačující pro jasnou diagnózu. Vstupem do základní psychologické analýzy byla pouze jednotlivá vyjádření hodnocené osoby s podmínkou jejich poskytnutí bez vlastního pohledu zadavatele. A tím pádem i bez širšího obsahového kontextu. Dalším vstupem bylo sebehodnocení této osoby publikované na veřejně dostupném prostoru. Zadáním bylo ověřit, zda z dostupných vstupů lze uvažovat o narcistické poruše osobnosti.

Narcistická porucha osobnosti je komplexní diagnostická kategorie v psychiatrii a psychologii, která je charakterizována trvalým vzorcem grandiozity, potřeby obdivu a nedostatkem empatie, začínajícím v rané dospělosti a projevujícím se v různých kontextech.

Podle Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) musí být pro diagnózu NPD přítomno alespoň pět z následujících příznaků:

1. Grandiózní pocit vlastní důležitosti
2. Zaujetí fantaziemi o neomezeném úspěchu, moci, skvělosti, kráse nebo ideální lásce
3. Víra, že je „speciální“ a jedinečný a že mu mohou porozumět pouze ostatní speciální nebo vysoce postavení lidé
4. Vyžaduje nadměrný obdiv
5. Má pocit oprávněnosti
6. Je interpersonálně vykořisťující
7. Postrádá empatii
8. Je často závistivý vůči ostatním nebo věří, že ostatní jsou závistivý vůči němu
9. Vykazuje arogantní, povýšené chování nebo postoje

I když komunikace popsaná výše odráží řadu z těchto příznaků, nestačí to k jednoznačnému stanovení diagnózy NPD. Pro takovou diagnózu by musela proběhnout řada klinicky významných testů přímo s dotčenou osobou.

Mnoho lidí může čas od času vykazovat některé narcistické rysy, aniž by splňovali kritéria pro plnou narcistickou poruchu osobnosti.

Proto zatímco popsaná komunikace a chování jsou znepokojující a dokládají narcistické rysy, pro stanovení jasné diagnózy NPD by byl potřeba podrobnější klinický assessment dlouhodobých vzorců a jejich dopadu na fungování jednotlivce. Nicméně i bez formální diagnózy tyto rysy a chování představují interpersonální výzvy a vyžadují vhodné strategie pro efektivní zvládání a udržení zdravých hranic v každodenním osobním i profesním kontextu.

Epilog

No, doktore, co dodat? Měl jste pravdu. Až na toho posedlého jste se trefil 🙂